Otevírají se přede mnou dveře a já pomalu vcházím dovnitř. Ještě než se zvládnu rozkoukat v potemnělé místnosti, vyděsí mě ruce, které se mě snaží obejmout.

"Co se děje, Nancy?" 

"Zase tu byl. Pili jsme džus a povídali si. Pak přišla do pokoje Liana. Chtěla se napít, on jí dal svou skleničku a beze slova odešel. Nedokáže vydržet chvíli v jedné místnosti se svou dcerou," odpovídá Nancy roztřeseným hlasem.

"Broučku, podívej, kdo přišel!" otáčí se směrem ke dveřím do dětského pokoje. 

"Strejdo! Koukni! Nakreslila jsem tebe a maminku." Maminka zatím utekla za roh, aby malá Liana neviděla její slzy. 

"Celý táta," pomyslím si, "snad nebude taková mrcha. A nesmí být ani po mamince. Nesmí se do nikoho takového nikdy zamilovat."